Kryptoměnová burza Binance minulý týden oznámila, že z jejích horkých peněženek odešly při neoprávněných výběrech kryptoměny v hodnotě přibližně 6,3 miliardy dolarů. Podle předběžných zjištění burzy mohl útočník využít kompromitovaný notebook pracovníka DevOps a získat přístup k interní službě, která umožnila zadávat neautorizované transakce. Binance uvedla, že zatím nenašla důkaz o úniku soukromých klíčů, přesný průběh útoku dál vyšetřuje. Co incident vypovídá o bezpečnosti kryptoměnových burz a jak mohou investoři lépe chránit své prostředky? O tom mluví Miloš Mázor, generální ředitel společnosti Madison Six, která provozuje platformu crypto4me. Investování do kryptoměn se věnuje od roku 2018.
Aktuální bezpečnostní incident kolem Binance znovu otevřel otázku, nakolik jsou kryptoměnové burzy bezpečné. Co bychom si z podobných událostí měli odnést a měly by změnit způsob, jakým běžní investoři nakládají se svými kryptoměnami?
Za nejdůležitější považuji, aby investor věděl, komu své kryptoměny svěřuje a jak jsou zabezpečené. Velikost platformy ani její známost samy o sobě bezpečnost nezaručují. Pro aktivní obchodování má burza své místo, ale u dlouhodobého držení bych vždy zvažoval také vlastní hardwarovou peněženku. Útok na infrastrukturu jedné společnosti přitom neznamená, že někdo prolomil samotnou bitcoinovou síť.
Za pozornost podle mě stojí i reakce trhu. Pokles ceny bitcoinu mi vzhledem k rozsahu incidentu nepřipadá mimořádně výrazný. Ve stejné době navíc oslabovaly akciové trhy, zejména technologické tituly. Celý cenový pohyb proto nelze automaticky připsat hacku Binance; část může souviset s obecně nižší ochotou investorů podstupovat riziko.
Vnímám to jako známku větší robustnosti a vyspělosti trhu. Domnívám se, že před několika lety by podobná zpráva pravděpodobně vyvolala výraznější panickou reakci. Trh je dnes větší a má širší investorskou základnu, takže i nominálně rekordní krádež má jinou relativní váhu. To samozřejmě nijak nesnižuje závažnost bezpečnostního selhání ani újmu dotčených klientů.
Mohlo by Vás zajímat: Solana prošla největší změnou za šest let
V souvislosti s útokem se hovoří o takzvaných horkých peněženkách, které jsou připojené k internetu. Jaký je rozdíl mezi nimi a studenými peněženkami a jak by měla dobře zabezpečená burza rozdělovat prostředky mezi oba typy úschovy?
Zjednodušeně jde o to, zda lze s prostředky nakládat prostřednictvím systému připojeného k internetu. Horké peněženky umožňují rychle zpracovávat výběry, ale jsou více vystavené vzdáleným útokům. U studené úschovy zůstávají soukromé klíče mimo online prostředí. Samotné kryptoměny se v obou případech evidují na blockchainu; offline je prostředek, kterým se transakce schvaluje.
V horkých peněženkách by podle mě měla zůstávat jen částka potřebná pro běžný provoz. Převážná část aktiv by měla být uložena v prostředí s omezeným přístupem, oddělenými oprávněními a přísnějšími kontrolními mechanismy. Univerzální správné procento ale neexistuje, záleží na objemu výběrů a fungování konkrétní služby. Důležité jsou také limity převodů a nezávislé schvalování doplňování provozních peněženek. Ani studená úschova nepomůže, pokud její obsluha schválí podvodnou transakci.
Podle dosavadních analýz mohl útočník zneužít interní systém pro podepisování transakcí, nikoliv přímo získat soukromý klíč. Co podobný scénář vypovídá o bezpečnostních slabinách velkých kryptoměnových platforem?
Ukazuje to, že bezpečnost nekončí u samotného soukromého klíče. Útočník ho nemusí odcizit, pokud dokáže přimět legitimní systém, aby za něj podepsal neoprávněnou transakci. Blockchain pak může ověřit platný podpis, ale nepozná, že byl v rozporu s vůlí klienta nebo s pravidly burzy.
Stejně důležité jako ochrana klíčů je proto řízení přístupů a kontrola toho, co se vlastně podepisuje. U Binance bych ale konečný technický závěr zatím nedělal. Společnost uvedla, že nenašla důkaz úniku soukromých klíčů, a současně připustila více bodů narušení infrastruktury. Přesný průběh útoku musí objasnit vyšetřování.
Jaká bezpečnostní opatření by měla mít kryptoměnová burza nastavena, aby kompromitace jediného systému nemohla vést k rozsáhlé ztrátě klientských prostředků? A jakou roli v této oblasti hraje evropská regulace, zejména nařízení DORA?
Systém musí počítat s tím, že jednotlivý počítač, účet nebo zaměstnanec může být kompromitován. Takové selhání by nemělo umožnit volně nakládat s celým klientským majetkem. Základem je oddělení pravomocí a přístupů, limity transakcí, průběžné sledování neobvyklých převodů a možnost jejich rychlého zastavení. Významné operace mají procházet skutečně nezávislým schválením. Více podpisů nestačí, pokud všechny schvalující osoby spoléhají na tentýž napadený systém.
DORA je v tomto směru důležitá, protože z řízení technologických rizik dělá vymahatelnou povinnost. Od 17. ledna 2025 se uplatňuje i na poskytovatele krypto služeb oprávněné podle MiCA. Zahrnuje řízení rizik v oblasti informačních a komunikačních technologií (IKT), řešení a hlášení závažných incidentů souvisejících s IKT, testování digitální provozní odolnosti a řízení rizik spojených s externími poskytovateli IKT služeb. Žádná regulace nezaručí, že k útoku nedojde. Vytváří ale rámec, v němž firma musí bezpečnost soustavně řídit a umět obnovit provoz.
V Madison Six plníme bezpečnostní a provozní povinnosti, které se na nás jako na licencovaného poskytovatele vztahují, včetně požadavků MiCA a DORA. U služby crypto4me uplatňujeme vícefaktorové ověřování, šifrování a pravidelné penetrační testy. Získáním licence pro nás práce na bezpečnosti nekončí; je trvalou součástí provozu.
Nepřehlédněte: Top 10 kryptoměn pod 1 dolar
V souvislosti s incidentem se zmiňuje také technologie EIP-7702, která umožňuje rozšířit funkce běžných kryptoměnových peněženek. Může její zneužití představovat riziko i pro drobné investory? Jak mohou poznat, že při používání peněženky udělují nebezpečné oprávnění?
Ano. EIP-7702 umožňuje běžnému účtu na Ethereu využívat funkce chytrého kontraktu, například spojit více úkonů nebo nechat někoho jiného zaplatit transakční poplatek. Uživatel přitom podepisuje autorizaci, která jeho účtu přiřazuje konkrétní programový kód. Pokud uživatel autorizuje přiřazení škodlivého nebo nedůvěryhodného kódu, může tím útočník získat možnost provádět určité operace s jeho prostředky, a to v rozsahu oprávnění vyplývajících z daného kódu. Takové nastavení může přetrvat i po dokončení původní transakce.
Varováním je nečekaná žádost o „upgrade“ peněženky, delegaci nebo podpis, jehož důsledky nejsou srozumitelně vysvětlené. Skutečnost, že se nezobrazuje okamžitá platba, ještě neznamená, že je podpis neškodný. Pokud nevím, co přesně schvaluji a komu, nepotvrdím to. Samotné odpojení webu navíc již udělenou delegaci neruší. Ani hardwarová peněženka nezabrání tomu, aby uživatel sám podepsal nebezpečné oprávnění. Roli EIP-7702 v konkrétním útoku je přitom nutné posuzovat podle ověřených technických zjištění.
Evropská unie postupně zavádí pravidla MiCA pro poskytovatele služeb souvisejících s kryptoměnami. Jaký je z pohledu běžného investora praktický rozdíl mezi využíváním licencované a nelicencované platformy, zejména pokud dojde k bezpečnostnímu incidentu?
Právě burze Binance, kterou zasáhl aktuální hackerský útok, se licenci MiCA zatím získat nepodařilo. Naše společnost Madison Six, která provozuje službu crypto4me, ji má od 18. prosince 2025 na základě povolení Národní banky Slovenska. Povolení zahrnuje také úschovu a správu kryptoaktiv klientů. Prošli jsme licenčním řízením a související bezpečnostní, organizační a kapitálové povinnosti průběžně plníme.
U licencovaného poskytovatele existuje konkrétní právnická osoba pod dohledem evropského regulátora. Musí splňovat kapitálové a organizační požadavky, chránit klientská aktiva a řešit stížnosti. Při incidentu tak klient vstupuje do podstatně jasnějšího právního prostředí. U zahraniční nelicencované platformy může být vymáhání jeho práv výrazně obtížnější.
Licenci bych ale vždy ověřoval přímo v registru ESMA nebo národního regulátora. Nestačí známé logo ani tvrzení na webu. Důležité je, s jakou společností klient uzavírá smlouvu a pro které služby má tato společnost oprávnění. Regulace zvyšuje odpovědnost a transparentnost poskytovatele, sama o sobě však neodstraňuje provozní riziko ani kolísání ceny kryptoměn.
Nenechte si ujít: MiCA začíná skutečně měnit kryptotrh
Velké kryptoměnové platformy mohou po podobných útocích přislíbit, že ztráty klientům nahradí. Na jakou ochranu ale mají investoři skutečně právní nárok? A existuje v kryptoměnovém sektoru něco srovnatelného s pojištěním bankovních vkladů?
Rozhodující je právní režim poskytovatele, konkrétní služba a okolnosti ztráty. MiCA stanoví, že poskytovatel úschovy odpovídá za ztrátu klientských kryptoaktiv nebo přístupových prostředků, pokud vznikla v důsledku incidentu, který mu lze přičíst. Tato odpovědnost je omezena tržní hodnotou ztracených aktiv v okamžiku ztráty. Nejde tedy o automatickou náhradu jakékoli škody za všech okolností.
Samotná kryptoaktiva nejsou kryta evropským systémem pojištění bankovních vkladů do 100 tisíc eur. Ani rezervní fond burzy, například SAFU, není takovým zákonným systémem. U případného soukromého pojištění je nutné znát jeho rozsah a výluky. A i když klient právní nárok má, skutečné vyplacení závisí také na majetkové situaci firmy a vymahatelnosti nároku. Příslib náhrady je proto potřeba hodnotit podle konkrétních podmínek a následných kroků.
Při bezpečnostních incidentech mohou emitenti některých stablecoinů zablokovat odcizené prostředky. Je tato možnost pro běžného investora především výhodou, nebo přináší i určitá rizika? Jak k této problematice přistupuje evropská regulace?
Při krádeži je to významná výhoda, protože rychlá blokace může zabránit dalšímu převodu odcizených tokenů. Neznamená to ale automatické vrácení peněz poškozeným. O jejich dalším osudu se rozhoduje v příslušném právním procesu.
Současně to ukazuje, že takový stablecoin závisí na konkrétním emitentovi a jeho pravomocích. Blokace může souviset například se sankcemi nebo rozhodnutím příslušného orgánu a může dočasně znepřístupnit prostředky i člověku, který sám nic neprovedl. Investor by proto měl vědět, kdo token vydává a za jakých podmínek může být jeho použití omezeno.
MiCA upravuje povolování emitentů, krytí a práva držitelů příslušných stablecoinů. U tokenů elektronických peněz stanoví právo na zpětnou výměnu v nominální hodnotě. Povinnosti související se sankcemi a bojem proti praní peněz tvoří další vrstvu pravidel. Evropská regulace přináší jasnější podmínky, ale pravomoc emitenta blokovat konkrétní tokeny tím nezaniká.
Za řadou rozsáhlých kryptoměnových útoků stojí nejen technické zranitelnosti, ale také lidský faktor a sociální inženýrství. Jaké metody dnes útočníci nejčastěji využívají a na co by si měli dávat pozor samotní uživatelé kryptoměn?
Útočníci často hledají cestu přes člověka. Napodobují zákaznickou podporu, kolegy nebo obchodní partnery, posílají falešné nabídky práce a snaží se oběť přimět k instalaci programu nebo ke schválení podvodného požadavku. U cílených útoků mohou důvěru budovat týdny. Umělá inteligence jim navíc usnadňuje vytváření přesvědčivých zpráv i falešného hlasu nebo videa.
Podle veřejně dostupných informací a závěrů amerických bezpečnostních orgánů může být útok spojován se severokorejskou hackerskou skupinou. Přesný technický průběh útoku zůstává předmětem vyšetřování.
Pro uživatele z toho plyne hlavně potřeba nezávislého ověřování. Ani známé jméno na displeji není dostatečný důkaz identity. Nečekaný požadavek na instalaci aplikace, vzdálený přístup nebo převod peněz bych si ověřil jiným, dříve známým kontaktem.
Mohlo by Vás zajímat: Top podcasty o kryptoměnách
Po velkých hackerských útocích se často objevují také podvodné nabídky kompenzací nebo falešná zákaznická podpora. Podle čeho může investor takový podvod rozpoznat a jaké informace by po něm legitimní poskytovatel nikdy neměl požadovat?
Podvodníci využívají strach a naléhavost. Tvrdí například, že je nutné okamžitě připojit peněženku ke kompenzačnímu webu, zaplatit poplatek za odblokování nebo převést prostředky na „bezpečnou adresu“. Podezřelá je i nevyžádaná soukromá zpráva od údajné podpory.
Legitimní podpora po klientovi nebude chtít seed, soukromý klíč ani heslo. Neměl by jí také diktovat jednorázové přihlašovací či autorizační kódy. Kód zadávaný do oficiální aplikace při vlastním přihlášení je jiná situace než jeho sdělování cizímu člověku. Stejně obezřetně je třeba posuzovat žádosti o podpis transakce nebo oprávnění.
Podporu bych kontaktoval sám přes oficiální aplikaci nebo ručně otevřený web. Pokud je nutné doložit totožnost či transakci, musí to proběhnout ověřeným kanálem. Požadavek na zaplacení údajné daně či zálohy za navrácení odcizených kryptoměn je silný varovný signál.
Podobné incidenty mohou některé investory přimět k přesunu kryptoměn z burzy do vlastní peněženky. Kdy dává vlastní úschova smysl a kdy může být naopak bezpečnější využít služeb regulovaného poskytovatele?
Pro dlouhodobé držení považuji hardwarovou peněženku za vhodné řešení, pokud investor rozumí její obsluze a dokáže bezpečně uchovat obnovovací frázi. Získá přímou kontrolu nad prostředky, ale zároveň přebírá odpovědnost za zálohu, správnost převodů a případné dědictví. Ztracený seed mu žádná zákaznická podpora nevystaví znovu.
Pro člověka, který by si obnovovací frázi uložil do telefonu, posílal ji e-mailem nebo pravidelně potvrzoval neznámé požadavky, může být kvalitní regulovaná úschova bezpečnější. Stejně tak může být praktická pro aktivní obchodování. Důležité je porovnávat skutečná rizika obou variant a vlastní schopnosti. Pro řadu investorů dává smysl kombinace: dlouhodobou část držet samostatně a u poskytovatele ponechat prostředky určené k obchodování.
Některé burzy při bezpečnostních incidentech dočasně pozastavují výběry a převody. Jak může klient rozlišit preventivní bezpečnostní opatření od závažnějších problémů s fungováním platformy? A nakolik mu při posuzování důvěryhodnosti burzy pomáhá takzvaný proof of reserves?
Samotné pozastavení výběrů ještě nemusí znamenat platební neschopnost. Při útoku může být nezbytné, aby se zabránilo dalším ztrátám. Klient by měl sledovat konkrétnost a pravidelnost komunikace, rozsah omezení a to, zda se oznámené kroky skutečně plní. Varováním je opakované posouvání termínů bez vysvětlení nebo požadavek na další vklad podmiňující výběr. Ani dobrá komunikace ale sama o sobě finanční zdraví firmy neprokazuje.
Binance k 1. listopadu oznámila postupné obnovení výběrů a doplnění přibližně 90 procent odcizených aktiv z vlastních zdrojů. Doplnění krytí klientských zůstatků přitom není totéž jako získání ukradených prostředků zpět od pachatelů.
Proof of reserves může pomoci ověřit vybraná aktiva a podle použité metody i jejich vztah k vykázaným klientským zůstatkům. Obvykle však neposkytuje úplný obraz všech závazků, případného zatížení aktiv ani kvality vnitřních kontrol. Je to užitečný dílek, nikoli plnohodnotný audit hospodaření nebo záruka budoucí dostupnosti výběrů.
Nenechte si ujít: TOP 10 zemí s nejrychlejší adopcí kryptoměn
Pokud byste měl na závěr doporučit běžnému evropskému investorovi několik základních pravidel, kterými se při držení a obchodování kryptoměn řídit, která by to byla?
Začal bych vlastní strategií. Vědět, proč kryptoměny kupuji, na jak dlouho a jaký pokles jsem schopen finančně i psychicky unést. Velikost investice by měla odpovídat celkovému majetku a neměla by ohrožovat běžný rozpočet. Rozhodování pod tlakem rychlého růstu ceny nebo strachu z poklesu bývá drahé.
Dále bych si ověřil poskytovatele a způsob úschovy. Účet bych chránil silným unikátním heslem a vícefaktorovým ověřováním, ideálně bezpečnostním klíčem nebo passkey, pokud je služba podporuje. Obnovovací frázi vlastní peněženky bych uchovával offline a nikomu ji nesděloval.
Před každým převodem bych kontroloval celou adresu i správnou síť a u nové adresy nejprve poslal malou zkušební částku. Nepodepisoval bych oprávnění, kterým nerozumím, a průběžně se vzdělával. Za nejdůležitější považuji pochopit, že investiční strategie a bezpečnost úschovy patří k sobě. Dobré rozhodnutí o nákupu může znehodnotit jediná zbytečná chyba při zabezpečení.
Zdroj fotky: archiv Miloše Mázora
